Papoušci
Papoušci jsou vývojově starý řád hlučných a pestrých ptáků, jehož domovem jsou převážně tropické oblasti světa - Austrálie, Tichomoří, Jižní a Střední Amerika. Na jižní polokouli jejich rozšíření sahá až k Ohňové zemi v Patagonii a na Nový Zéland. Kdysi obývali i Evropu.
Je to ucelený řád ptáků zahrnujících 322 druhů.
papoušků je neobyčejně silný, dokáží jím překousnout i dráty. Mají vysoký hákovitě zahnutý zobák, jehož horní čelist výrazně přesahuje spodní. Horní čelist není pevně srostlá s lebkou, může se pohybovat nahoru a dolů, spodní čelist se pohybuje i do stran. Jazyk papoušků je velmi pohyblivý, masivní, svalnatý a s chuťovými buňkami, někdy má špičce dokonce jamku, která slouží jako lžička např. k vybíraní semen z lahvovitých plodů, nebo jakýsi kartáček ke sbírání nektaru z květů (loriové)
Zobák je spolu s jazykem všestranně důmyslným nástrojem, uzpůsobeným k louskání semen a pojídání plodů a k přidržování na větvích.
Noha papoušků je samostatným nástrojem. Běhák je krátký, značně otáčivý, dva prsty směřují do předu a dva dozadu (zygodaktylní noha), noha je tak dokonale stavěna ke šplhání po větvích i k uchopení potravy a jejímu podání do zobáku, což je opět v ptačí říši ojedinělé.
Většinou velmi pestré opeření je udržováno v dobrém stavu prachovým pudrem, který se vytváří v pudrotvorném peří. Papoušci mají jen velmi slabě vyvinutou kostrční žlázu, a tak si peří nemastí tukem.
Jsou to dlouhověcí ptáci, větší papoušci se mohou dožít velmi vysokého věku. Andulka žije 12 - 15 let, korela 20 let, amazoňaň 82 let, kakadu až 119 let. Délka života je samozřejmě závislá na úrovni chovatelské péče.
Papoušci jsou (vedle některých krkavcovitých) nejinteligentnější ptáci, mají ze všech ptáků nejvíce vyvinutý koncový mozek.Mají schopnost věrně napodobovat nejrůznější zvuky včetně lidských slov, nemluví však s citovým zabarvením. Někteří papoušci dokážou zapískat i celé písně, jiní napodobují hlas zvířat, pláčou, smějí se, kašlou apod. Zvláště nadaní papoušci znají až 200 slov. Papoušek přitom samozřejmě nerozlišuje, co se má učit a co pro něho není vhodné, proto nesmí slyšet ta slova, která nechceme, aby opakoval. Občas komolí dohromady to, co slyší.